Neruším?! Přešlapy u telefonátů

Stává se to každému, i mně každý den, někdy i několikrát. 

Někdo vám zavolá, ohlásíte se a první, co slyšíte: "Neruším?" Vy téměř vždy odpovíte "Ne, v pořádku." Ostatně jinak byste telefon přece ani nevzali a zavolali zpět, až se to bude hodit. Dříve to neexistovalo. Dokud nebyly mobilní telefony, každý nezvednutý pevný telefon znamenal ztracené volání a zpět nebylo kam volat - starší telefony zmeškaná volání neevidovaly.

Tohle přišlo až s mobilními telefony. I já jsem kdysi trpěl obavou, abych neobtěžoval a takto se ptal. Ale vzpomínáte si na článek Neříkejte promiňte, říkejte děkuji.. ? Neomlouvejte se za to, že voláte - ostatně voláte proto, abyste protistraně pomohli, zjistili tajný kód do počítače nebo prostě jen zachránili svět tím, že dokončíte pracovní projekt včas. Když to druhá strana vezme, hovor je uskutečněn a fázi "Neruším Vás někde? Můžu mluvit? Slyšíme se?" prostě přeskočte. Nepomůže ani vám, ani protějšku. Kromě toho asi nechcete slyšet krutou pravdu, že skoro vždy u něčeho rušíte a ano, slyšíte se. Raději věnujte čas poděkování na konci hovoru, aby protistrana věděla, že si jejího času vážíte.

Jak se hlásíte do telefonu? Já jsem si zvykl představit se a říci "dobrý den" - tedy nejčastěji "Vláďa Kruliš, dobrý den." Řeknu to vždy zřetelně. Zároveň tím dávám protistraně možnost ověřit si, že volá správně, ale i nadechnout se a začít mluvit - protistrana totiž neví, zda zvednete telefon na první nebo šesté zazvonění. A do třetice - mám rád, když se protistrana též představí, abych zase já získal čas zařadit si volajícího do správné pracovní oblasti, nemám-li jeho číslo uloženo.

Jen si to představte: Zvednete telefon, na druhé straně se ozve: "Novák, tak to zboží, jak jste poptával, už máme." Několik vteřin přemýšlíte, jaký pan Novák (a vzpomenete si na všechny, které znáte), další čas trvá přemýšlet, co jste vlastně kde poptávali. Mnohem jednodušší je tak přímo v první větě říci nejen jméno, ale také název firmy, druh zboží a případné další informace, které nikoho nenechají na pochybách, o co se jedná. Odbourá se tak to trapné "jaké zboží, odkud že voláte a jsem to opravdu já?"

Další zajímavou věcí je jistě oslovení lidí, které máte uloženy v kontaktech, ale oni si tím nemohou být jisti. Nebavíme se tedy o nejbližších kamarádech (těm se občas do telefonu i já hlásím "hadí hnízdo, syčte prosím"), ale o lidech ze širšího okolí. Protistranu vždy potěší, když máte její číslo uloženo a oslovíte ji přímo jménem či titulem - zvednout telefon se slovy "Vláďa Kruliš, dobrý den, pane starosto/řediteli/doktore/Nováku!" je vždy lepší než říci "prosím" nebo "dobrý den." V úplně nejhorší variantě pak "haló?" Proto se domnívám, že je velmi užitečné po každém cizím hovoru ukládat číslo se jménem. Pomůže to Vám, až bude volat příště. Neznám nikoho, kdo by nebyl příjemně překvapen tím, že mám jeho číslo uložené a oslovím ho jménem. Ukazuje to, že Vám na lidech záleží.

Tohle je etiketa, kterou Guth-Jarkovský předpokládat kdysi nemohl. Tak nashledanou, zase příště!